Nádherný experiment, ke kterému jsem se rozhodla, byl směsí komické a duchovní zkušenosti. Byl čas zase trochu namáhat tělo, takže bylo na čase si vyšlápnout horu. Mou touhou bylo si na vrcholu zameditovat v takovém magickém oblečku, aby to poutalo lidi, taková zpráva, že magie je reálná a že sen se dá prožít.
Tož jsem vyrazila. Slunce svítilo jako prase a bylo dost teplo, takže můj černý gotický háv se pěkně zahřál. Při výšlapu se má mysl soustředila na hlídání dechu, pokud jsem se zorvna nerozhlížela po nádheře okolní přírody.
Pod hotelem Ještěd, sedíce na kameni s chlazenou kofolou na klíně bylo třeba znodnotit, jak mi to šlo. Jaké poznámky jsem si z toho odnesla?
- V černém jsem se spotila opravu jako prase
- Brát si na takovou cestu sycenou minerálku je stupidní nápad. Do zdýchaného těla se tak lije voda s CO2, fakt inteligentní!
- Soustředění na dech opravdu významně pomáhá hlídat si srdeční tep a kontrolovat výdej sil, protože udržuje pozornost na těle.
- Černý háv byl propocený ale držel mi pot na děle, takže v něm bylo po prvním propocení po zbytek cesty vlastně docela dobře. Asi na to měla vliv i vědomá kontrola dechu.
- Výšlap mi šel překvapivě dobře, zastavovala jsem se jen na velmi krátké chvíle, zjišťujíce, že nemám důvod opočívat, a to většinou sedím doma.
- Zdravá strava je zdravá strava, ale kam se hrabe na kalímek kofoly na vrcholu hory...
- bosky se nejhůře chodí po štěrku a asfaltu, ale do přírody je to jedna z nejleších obuví, co může člověk mít, postát chvíli v louži vody krásně pomáhá čelit vedru.
- Někteří lidi, vypláchnutý reklamama, nevěří svým očím, když si na cestu po horách pořídí obuv a oblečení za tisíce a pak pak vidí mně bosky a v mým stylovým oblečku.
2024 ©