V noci se pohybuji volně. Proměním se, roztáhnu křídla a letím, tentokrát velmi vysoko v horách pokrytých sněhem, společně s dalšími vzdušnými stvořeními, všichni jsme se slétali na jakési setkání, snad setkání bojovníků. Místo bylo velmi zajímavé.
A pak se probudím…
Co je jinak? No, prakticky všechno. Létání, magie, změna podoby a naprostá volnost jsou mým výsadním právem, ale také něčím, co mi tady nikdo nedopřeje. Skrze jídlo, potřebu domova a tepla jsme všichni zotročeni penězi, protože bez nich se nám ničeho z toho nedostane. Není divu, že se rozvíjí tolik civilizačních chorob, jsou jen následkem protivení se vlastní přirozenosti. No a co ta chabá strava? Škoda mluvit.
Tak mi byla dnes položená otázka, jaký bych si já představovala svět? Já potřebuji kontakt s přírodou, takže si běžně představuji, že bloumám někde lesem, u řeky, potoka, nebo po molu velkého jezera pod hvězdnou oblohou. Noc je krásná. Nejraději jsem, když nic nepotřebuji, takže asi také sním o živení se pránou, jen s občasnou výjimkou pro nějakou maličkou dobrotu, nebo čaj. A také mám upíří sklony, proměnit se v netopýra a letět mezi lidi, někoho nalákat a přiživit se jeho životem, když mne zaujme jeho energie, to je lepší než sex. Sex je ale také vznešený a nesmí být ničen, byl to božský dar lidem. Nějakou potřebu těla mám, ale je minimální, nebudí to u mne velký zájem. Technologii vítám, pokud moje prožívání rozšiřuje, třeba pomoc s počítáním času, PC hry, informace a meditace. Jakmile mne omezuje, upouštím od ní. Proto se mi je velmi těžké dovolat, mobil mne většinou jen zatěžuje a nic nedává. Užitečnost internetu klesá, archivuji si stále méně webových stránek a e-knížek.
Takže si přeji žít někde bokem, u vody nebo v horách nezávislá na okovech společnosti, nejlépe zbavená potřeb, které mi zajišťuje společnost. Ještě tak ten počítač na hry a hudbu a umění, vše troje totiž ducha povznáší. Tak se mohu rozvíjet, podporovat své duchovní schopnosti a užívat si volnosti a kreativně pracovat. Kontakt stačí přes internet a občas někoho na čaj a popovídání si.
A co přeji ostatním? Svobodu, radost, potěšení a štěstí. V mládí se utápíme ve školách a v knížkách, potom v titulech, kancelářích a továrnách, na žádné z těch míst vůbec nepatříme. Práci dnes přebírají stroje, je čas dát člověku volnost a obnovovat kreativitu. Technologie je jen podpůrným aspektem s cílem, aby člověk mohl ve fyzickém těle žít podobněji bytostem v polohmotném, tedy aby se nemusel pořád trápit nad tím, co bude jíst, za co bude jíst a bydlet, atd. Je na čase abychom se vrátili ke spirituálnímu vývoji, technologie jsme už vymysleli dost. Je čas se věnovat více sami sobě.
Takže přeji lidem, aby měli volnost a pracovali málo, dostatek volného času podnítí aktivitu, pojďme tedy skládat písně, kreslit a sochat umělecká díla, ležet na plážích, meditovat, tancovat, provozovat bojové akce, kde se vyřádí bojovníci, orgie, kde se vyřádí milovníci, stačí, když si v zájemě dáme volnost a prostor, dopřejeme si soukromí, budeme více venku v přírodě a hledejme způsoby jak s ní žít v harmonii.
Ti, co vládnou světu by možná nejraději utekli, to ostatně napadne během života asi většinu z nás v naší civilizaci. Ale ani mocní odtud neutíkají, není kam. Mars je vyhuben, Maldek zničen a mimo naší soustavu není známa planeta, kde by lidé přežili, ne bez miliónů let teraformace, takže smůla, mocní svět nezničí, závisí na něm. Takže ho raději pojďme všichni společně obývat v míru a blahobytu. Obojího jsme schopni. Omezme práci a pojďme rozvíjet umění a tvořivost, hledejme možnosti, jak si vzájemně dávat volnost místo omezení, dovolme každému získat své vlastní území, na kterém si bude vládnout sám a své zkušenosti sdílet s ostatními, od toho ten internet máme.
2024 ©