Nebudu se za to omlouvat, někteří už to tak cítí sami od sebe. Už jen když to slyšíte, že světlo zaplní vše a nebude již tmy, nebo že je potřeba žít ve větle a tmy se vyvarovat, atd...
Světlo a tma se potřebují a musí být vyvážené. Říká se že světlo je informace a temnota je abscence informace. To je pravda, ale co je potom temnota? Je to imaginace. Informace je řád a ten, pokud je dominantní, blokuje nové nápady a volnost, zahání tak temnotu, která je imaginací a chaosem, tedy svobodou. Příliš mnoho tmy samozřejmě také škodí, neboď působí neřízený chaos a dezorientaci.
Proto je potřeba uznávat, používat a zkoumat v sobě i okolo nás obojího, tedy světla řádu i temnoty imaginace a usilovat jejich harmonii, ve které se vzájemně inspirují a rostou.
Ti co by chtěli jen světlo, chtějí aby vše bylo jasné a pevně dané. Chtějí řád, který je neměnný. V takovém ale nelze dělat žádné změny, žádná překvapení, vše je naprosto pravidelné a předpokládatelné, nic neroste a vše upadá do stagnace rytmu stroje, který se neopotřebovává. Nikdo by ale v takovém tvrdém řádu nepřežil, duše potřebuje změnu, i biologové považují za jednu ze známek života, že se organismus mění a duch se mění též, jak se rozvíjí. To ale nejde bez aspektu temnoty, která je nepřítomností řádu. K nastolení nového se musí opustit staré a přejít přes nebytí, takový lehký a krátký chaos.
Každý máme svůj vlastní poměr, ve kterém tyto dvě síly jsou v nás v harmonii, a ten je potřeba najít a uznávat. Neexistuje bytost pouze světlá nebo temná. Ale existují tací, co si to o sobě myslí.