Trochu zvláštní nadpis, ale podstatný. Já vím, zní to jako neblahý eko-šílený aktivismus, ale přiznejme si, že něco zní na první poslech nechutně neznamená, že to opravdu je špatné. Zdravý rozum je zde také argumentem, nebo prostá estetika. Jen si přiznejme: koho z vás baví pořád všude na chodnících vidět odpadky a vajgly? Nebo už jste tak otupěli, že už to ani nevnímáte?
Není to smutná skutečnost, že si na odpad zvykáme? Stát a korporace platí dnes lidi, aby po nás, čunících, uklízeli, když nemohou najít práci, nebo prostě si za to nechají platit. Jsem ale opravdu taková prasátka, že se musejí platit lidi, aby po nás uklízeli ten svinčík? Mě už to konečně po letech přestalo bavit, obzvlášť na místečku, kam chodím meditovat, je to hanba, chodit meditovat na místo, kde je nepořádek! To je zneuctění ducha.
Vyšší síly mi pomohly a nyní na mém oblíbeném místě je alespoň pytel na smetí, který se občas vynáší. Díky tomu jsem na místě mohla začít pořádně uklízet. Vždy si s sebou vezmu pytlík, takový, do jakých si v obchodech dáváme rohlíky, a posbírám vše, co najdu na území, které jsem si instinktivně vytyčila. Ze začátku jsem čistila malé území, které mi stačilo, abych pytlík zcela naplnila, ale brzy jsem čistila větší území a už ho šířit moc nebudu. Vyčistila jsem troje křooví a dutinu ztrouchnivělého stromu plnou střepů. Minimálně jeden z těch pytlů jsem svou prací celý vyplnila smetím.
Očištěné prostředí je pro duchovní praxi daleko vhodnější a je super tam chodit naboso s daleko nižším rizikem střepu v noze. Navíc to je způsob jak místu, které máme rádi, můžeme dát najevo, jak nám na něm záleží. Není tak běžné najít v odpadcích jehly a pokud z nich máte strach, od toho jsou rukavice a feťáci jen tak svoji vzácnou jehlu nezahodí, uvědomte si, že jí potřebují a nemívají koule si zajíšťovat novou jehlu pro každou další dávku drogy.
Co všechno zmizelo z mého svatého místa? Kus starého železa, pár dřevěných desek, pár starých bot, obal od salámu, alespoň deset skleněných lahví od tvrdého chlastu, množství víček od piva a střepů skla, spousta plastových odpadků i petek, bezpočet posmrkaných ubrousků, pár plechovek... a nejvíce ze všeho samozřejmě cigaretových špačků.
Já nejsem proti kouření, ale je mi hanba, když na mém místečku pokaždé uklidím špačky z minimálně dvou balíčků cigaret pod lavičkou, vedle které je odpadkový koš, tedy v tomhle případě černý pytel na smetí, ale prostě v tomhle případě kuřák nemusí ani zvednut svůj lýný zadek a stejně to nechá spadnout na zem... ach jo. Jsou to čuníci, co si ještě neuvědomili, jakou cenu má příroda okolo nich.
Pro pochopení ceny přírody jeden příklad, kdy se nám tahle lenivost rychle vrací: Petky zahozené do pole s obilím se vám vracejí rychle: kombajn je sklydí i s obilím, aniž by si něčeho všiml, protože ten stroj by rozdrtil šutr, stejně tak další stroje, co obilí zpracují a ve finální mouce tak skončí i petka, protože plast rozempletý na prach jako je mouka je bílý úplně stejně. A pak si naši lenivost spapáme v chlebíčku. Dobrou chuť.
Zpět k nadpisu. Je jedno, jestli si najdee své místo, kterému se takhle stanete požehnáním, nebo prostě budete sbírat, kudy chodíte, obojí je dobré. Není třeba se snažit uklidit vše, stačí udělat svůj díl práce, zbytek je úkolem pro ostatní, kteří si z vás mohou vzít příklad. Já nosím svůj meditační obleček, když jen jdu, obyčejní lidé se mi smějou, když sbírám smetí, nedokážou to a vypadá to, že mě téměř přestávají vnímat. I takováhle obyčejná věc je očistou ducha toho, kdo se o místo stará, stejně jako místa samotného. Ono zvednutí vibrací může asi působit, když mě lidé zjevně přestávají brát na vědomí, když začnu o svůj svatý prostor pečovat.
Ale stačí nám prostá matematika. V České Republice máme 10 miliónů lidí. Kdyby každý z nás uklidil 5 blbých kousků odpadu, tak denně odklydíme 50 miliónů odpadků.
Veřejný prostor patří nám všem, tedy my všichni máme zodpovědnost za to, jak vypadá, demokracie je vláda lidu a vládnout znamená být zodpovědný, takže je na čase přestat nechávat své vlastní povinnosti na ostatních a být vládci, jakými máme být. Ono když se o nějaké veřejné místo někdo stará dobrovolně, protože si ho váží, libuje si i město, protože nemusí platit uklízeče a peníze využít lépe. Takže se staňte vládci a hlavně požehnáním, které nahradí prokletí, které tak idiotsky rozséváme po celé Zemi. Mnozí z nás nejsou připravení čelit problémům jako vysychání řek a sucha, tak začněme něčím lehkým, k čemu nám stačí jen najít odvahu, nic to nestojí, kromě času, který ale bude využitý ve prospěch všech.